Bez trapnosti a studu…
Mnoho žen to zná. A mnoho žen to také trápí. Víš, co se ti líbí, ale ne, a ne dát své touhy a představy do slov. Připadáš si trapně a nepatřičně a bojíš se, že tě partner/ka odsoudí. A proč vlastně? Proč se jako ženy bojíme toho si říct o to, co nám dělá dobře? A jak se tohoto strachu zbavit?
To je to, o čem se dnes budeme bavit a co zkusíme dnes vyřešit tak, abyste mohly při příštích intimních hrátkách sebe i partnera překvapit a zkusit tak něco, na co jste si nikdy netroufly, ale po čem jste vždy tajně toužily.
Proč je pro nás, ženy, tak těžké mluvit o svých fantaziích
Většina žen je vychovávaná v tom, že sex je něco špatného a intimita má být potlačována a pouze nechána mužům. To ale není správně, protože jako ženy máme také intimitu a máme také své potřeby a jejich potlačování není něco, co by bylo příjemné, a ani žádoucí. Pravda je totiž úplně někde jinde, a i když jsme byly vychovávané k tomu, abychom svoji intimitu tajily, tak pro náš protějšek, muže či ženu, není nic atraktivnějšího než se jim právě se svými fantaziemi pochlubit.
V běžném životě totiž být hodná, přizpůsobivá a nenáročná na škodu být nemusí. V intimitě nám to ale v ničem nepomůže a akorát budeme trápit samy sebe. Mezi nejčastější důvody, proč ženy o svých touhách mlčí, patří strach z odmítnutí. Ženy totiž touží po lásce a blízkosti a děsí se toho, že by je partner právě z tohoto důvodu opustil. Ženy totiž dávají často přednost klidu, lásce a spojení a nerady riskují. S tímto se pojí nejen pocit studu, ale také to, že partnera zraní, zradí a tím ho ztratí. Často si totiž my ženy, které jsme byly vychovávány v tom, že intimita je špatná, myslíme, že naše přání, touhy a vášně nejsou normální a že není v pořádku po nich toužit. Opak je ale pravdou.
Proč je dobré své fantazie sdílet
I když je to těžké, sdílení fantazií a tužeb opravdu stojí za to. Jakmile nás totiž někdo miluje, chce pro nás to nejlepší. A jelikož většina z našich partnerů nedokáže číst myšlenky, tak jediným způsobem, jak dojít naplnění svých snů a tužeb, je se s nimi o ně podělit. Nesplněné tužby totiž mohou vést k odmítání partnera a o to nikdo nestojí. Intimita totiž není o přizpůsobení. Je to o tom být autentický a užít si chvíli s partnerem/partnerkou, která náš vztah a pouto spojí a posílí.
Jakmile se tak z intimity stane něco, co budete odmítat (což se stane, když nebudou naplněny vaše tužby a intimita pro vás bude pouhou povinností), bude to mezi vás a vašeho/vaši partnera/partnerku vrážet klín, který může váš vztah mnohdy i rozbít. Intimita je, ať už chceme nebo ne, velmi důležitou částí vztahu a bez zdravého intimního života vztah jednoduše fungovat nemůže. Je to smutné, ale spousta žen díky tomu, že nechce čelit kritice partnera, zůstává následně mezi „intimita je fajn“ a „mohlo by to být lepší“.
Pravda, kterou si ale jako my ženy musíme uvědomit, je to, že jakmile nás partner má rád, chce vědět, co se nám líbí a chce pro nás udělat první poslední tak, aby nám bylo dobře. Chtějí pro nás to nejlepší. Chtějí vědět, jak moc se nám to líbí a chtějí zažít to nadšení a slast, které uvidí v našich očích. Otevřenost v intimitě by tak neměla být vnímána kriticky. Měla by to být pozvánka pro partnera/partnerku oživit vaše intimní hrátky.
A kdyby se vám náhodou stalo, že se vám váš partner bude smát, že vás bude ponižovat a vysmívat se tomu, po čem ve skrytu duše toužíte a co umíráte touhou zkusit, můžete si být jisté, že to není ten správný partner pro vás. Ten správný člověk by totiž jakékoli vaše fantazie a tužby, pokud by nebyly v rozporu s jeho/jejím přesvědčením a hranicemi, bez mrknutí oka přijal a splnil.
Jak se začít bavit o intimitě
Každý začátek je děsivý. Cokoli, co jste nikdy nezkusily, nemůže být perfektní, včetně konverzace o intimitě. Strachu se ale nejlépe zbavuje tak, že to prostě na partnera vybalíte a uvidíte, jak zareaguje. Tak se nejlépe zbavuje strachu.
Ne každý je ale odvážný natolik, aby hned sdílel veškeré podrobnosti. I proto je vhodné začínat pomalu. Vhodné jsou fráze typu „to co děláš, je skvělé. Víc se mi ale líbí….“ či „zkus to trochu pomaleji“ nebo „tohle se mi moc nelíbí“. Zvláště muži často špatně snášejí kritiku. I proto je dobré jim to raději jemněji naznačit.
Moment pravdy
Jako ženy často bojujeme s tím, kdy se o tom s partnerem začít bavit. Ať se to na první pohled může zdát jako špatný nápad, nejlepší je začít se o tom s partnerem bavit během intimních chvilek. Díky silnějším emocím to totiž partner nebude vnímat jako kritiku, ale jako pouhé navedení k tomu, co vám dělá dobře a jak vám může pomoci se cítit co nejlépe. Moment, kdy má partner možnost cítit váš dech a vaše reakce, je právě ten nejlepší k tomu, abyste měli takovéto rozhovory.
Další pomůckou je také nemluvit proti partnerovi, ale raději o sobě. Jakákoli kritika výkonu partnera totiž nemusí padnout na úrodnou půdu. Lepší jsou tak věty typu „více bych si to užila, kdyby….“ a ne věty typu „děláš to špatně“. Komunikace totiž nemá vést ke kritice, ale má vám pomoci se navzájem lépe pochopit a vnímat.
I když je mluvení o intimitě náročné, věřte tomu, že to stojí za to. Může to totiž váš partnerský život ještě více spojit a váš partner může mít radost, že konečně ví, co vám dělá dobře. To nejlepší je vždy na druhé straně těžké konverzace a v intimitě to platí dvounásob.